PÁTEK
Od pátku odpoledne jsme se sjížděli do vlídného a pohádkového penzionu Elišky a Marka Živných, s výborným guláškem (velikánský hrnec jsme rychle zpucovali, naštěstí byl hbitě dovařen další :-) ) a také šmakující jihočeskou kulajdou.
My jsme v pátek ráno ještě navštívili školu (stejně tak jako některé další paní učitelky mezi námi - obě Lenči :-) ), kde jsme nedočkavým a toužícím dětičkám mimo jiné předali list zvaný vysvědčení…
Všichni jsme se ubytovávali a rozkoukávali, psali cedulky :-), někteří si vyšli na procházku po hezkém okolí či odpočívali.
Hned po příchodu byly před nás Eliškou položeny také talíře plné skvělých sladkostí a “slaností” od Jany M. … no, nesněz to… ještěže jsme osvíceně nechali tyhle dobroty vozit průběžně :-).
K tomu první báječné popovídání s báječnými lidičkami v hezké rustikální jídelně penzionu a hlavně na svěžím vzduchu ve stínu dvorku a na obou útulných teráskách…
Osvěžení tak jako všechny další teplé letní dny a večery poskytly i džbánky s citronovou vodou a mátou, točené kamenické pivko, kofola, ovocná pitíčka a další.
SOBOTA
Ráno nás čekal švédský stůl, aby každého naladil na prima strávený den podle vlastní úvahy, například cyklovýlet (Jirka a Lenka), návštěvu slavnosti v Kamenici n. L. (Miluška, Terezka), Jindřichova Hradce (Lucka)… kromě toho jsme podnikali další kroky vedoucí k naší nedělní velké chvilce u kamenické lípy :-).
K večeru a večer jsme se opět sešli k posezení a popovídání kolem stolků, baštu nám zpříjemnili grilovaní pstroužci, marinované kuřecí maso nebo moc chválený uzený kapřík…
NEDĚLE
Po vyspání začala neděle snídaní opět u stolu - dánského, neboli u „stolu, ze kterého si každý bere sám"… Jak už víme, "švédský stůl" ve skutečnosti není švédský, ale dánský :-))) No, pravda, někteří z nás dostali snídaničku přímo do postele…
Do doby popolední se kromě drobného svěžího občerstvení chystaly poslední přípravy před odjezdem do Kamenice nad Lipou.
Holky, dívky, ženy pod tvůrčím vedením mamči Lenky vyrobily a rozdaly pěkné vývazky, vyzdobily restauraci pro svatební hostinu, chlapci a chlapi nachystali jednohubky a nezbytné osvěžující nápoje s sebou, zdobila se auta, ženich frčel do Kamenice pro svatební květiny… spojky Pavel, Lenča, Fanda, Dáda zdatně propojovaly řídící centrum (pokoj s nevěstou :-D) s celým svatebním děním...
Dorazivší reverend Petr Samojský s dcerkou Doubravkou a její kamarádkou Neli byli uvítáni s nadšením a záhy se vyrazilo na cestu…
Z posledního auta nevěsty se průběžně ozývalo do prvního auta ženicha mobilem i éterem: Jardo, přidéééj… ženich jel totiž jako šnek a navíc furt ne a ne zatroubit… (pozn. Jardy: Přeci jsem se kochaaal!… ). :-D Nakonec došlo i na zatroubení, až k úleku osazenstva neznámého vozidla, které se nápadně nenápadně zapojilo… :-)
Naše milovaná mnohasetletá lípa nás postupně všechny láskyplně objala, v jejím náručí a chladivém stínu větví jsme si řekli a zazpívali nejen naše “ANO…”
Po návratu na Zlatovlásku jsme společnými silami a v pokračujícím doprovodu Petra přivítali na svět mladičkou lípu, jejím zasazením k vysvěcenému křížku.
Milá lipko, měj se krásně, buď zdravá a silná, po dlouhá léta a staletí provázej poutníky a dopřej každému, kdo spočine u tvého kmene a pod tvými větvemi, klid, odpočinek, naději a povzbuzení :-).
Následující svatební hostinu a pokračující večerně noční raut jsme prožili spolu s veselením, povídáním, hudbou, tancem, krájením dortu, dárečky, lyžováním :-))) …
… a my, Novákovi, byli jako ve snách …
PONDĚLÍ
Po probuzení se na nás tradičně usmály obložené stoly.
Následovaly další chvíle odpočinkové, výletní, se vzájemným sdílením a pohodou.
Lidé se postupně rozjížděli do svých domovů a nám zůstává nádherný pocit a vzpomínka…
… a naše láska …
